Obsah
Ano, je to tak, ikdyž jsme tu za účelem psaní diplomky, zvědavost nám nedala a napsali jsme si taky Švédštinu a ikdyž bych si třeba já asi neuměl říct ani o vodu i kdybych umíral žízní, složili jsme všichni tři zkoušku, kterážto pro nás byla takovým zážitkem, že jí věnuju jednu kapitolu.
No, když nám vyvěsili rozpis zkoušek, tak se tam pro mě skrývaly dvě překvapení. Jednak test měl trvat 5 hodin ( po půlsemestrální přednášce toho člověk neví moc, a když k tomu přičteme jestě ještě moji skoro nulovou paměť a moji lehkou demenci na jakýkoli neumělý jazyk, tak jsem zadoufal, že tam budou aspoň roztažený žaluzie, abych se mohl opalovat, když už to s testem asi nebude valné. Moje pocity byly asi takové, že za pět hodin bych napsal všecko co vím třikrát dokola a ještě by mě zbylo dost času kávičku a noviny. No nic, nějak jsme to zkousli
O poznani vetší překvapení bylo, že se zkouška nekoná ve škole, ale někde v kilometr vzdálené hale, kde se asi jinak tkají koberce nebo co. Škola to tam má pronajaté jen na testy. Zkoušky jsou formou testu, v jeden okamžik se v hale zkouší nekolik předmětů. Moc pěkné bylo, že zkouška měla moderátora, který říkal, kdy začít psát a tak. Jinak pravidla přísná, u sebe jenom propisku, batohy a bundy do šatny, na záchody nejřív po hodině. Asi 10 pohonků hlídalo, že nikdo neopisuje. Celkem drsný :-)
Nakonec jsme zkoušku složili všichni, ikdyž je nám asi uplně k prdu, takže dobrý. Za tu zkušnost to stálo :-)